Existují různé typy lidí. To, jací jsme, je z velké části podmíněno našimi kořeny. Ne tak zcela ve smyslu rodokmenu, nýbrž základními stavebními kameny, které nám dávají rodiče do vínku během počátečních několika let našeho života. Kromě raného dětství do 6 let věku, kdy jsou všechny děti extrémně citlivé na vlivy prostředí okolo nich, je stejně tak důležité i období dospívání (puberta a adolescence). Shrňme to, během celého dětství přijímáme (v ideálním případě) lásku, pozornost a výchovné prvky našich rodičů a na základě nich si tvoříme podstatné životní vzorce, které máme chtě nechtě v sobě po zbytek života.
Absence jednoho z rodičů s sebou logicky přináší drastické následky. Nemluvíme-li o fyzické nepřítomnosti, v dnešní době má mnoho z nás zkušenost s tím, kdy my sami nebo někdo z našeho okolí sice má oba rodiče, avšak jeden z nich nefunguje (a ani nefungoval) ve své roli tak, aby dostatečným způsobem naplnil potřeby dětství a dospívání v životě svého potomka.
Zaměříme-li se nyní na nedostatečnou přítomnost otce ve smyslu otcovské role u svého syna, dojdeme k závěru, že takových jedinců možná známe mnoho. Role otce prodělala v průběhu let mnoho změn v obecném pojetí, a to vede k situaci dneška, kdy je mnoho mužů zmatených z toho, co se od nich vlastně čeká. Buď nejsou v rámci rodiny role matka vs. otec dostatečně namodelované a ohraničené, nebo otec sám nemá dostatečně naplněné dětské potřeby svého vlastního raného vývoje. A takto se bohužel nesprávné vzorce přenášejí z generace na generaci.
Čím se nejčastěji vyznačují muži, kteří ve svém životě postrádali otce jako takového?
1. Nejasný mužský vzor.
Pokud není v rodině, hledají si jej již malí chlapci kdekoli jinde a upínají se na osoby mužského pohlaví ve snaze získat od nich lásku, pozornost a vzorec chování, který by mohli napodobovat.
2. Nízké sebevědomí / nebo naopak přehnaně vysoké.
Ať se matka v rámci rodiny snaží sebevíc, jsou věci, které není schopna saturovat dostatečně. Vznikají zde extrémní situace v případě budování synova sebevědomí – buď je na něj příliš přísná nebo ho naopak staví na piedestal, což ho nevědomky naučí dělat po zbytek života.
3. Neschopnost vyjadřovat své city.
Může se vyskytnout potíž s emočními projevy vůči partnerce, na které není z domova zvyklý a neví, jakým způsobem projevovat lásku vůči bližním osobám – pokud jej jiná osoba tyto věci nenaučí namísto otcovské postavy.
4. Komunikační tápání.
5. Nejasně stanovené cíle / plány.
6. Neschopnost dotahovat věci do konce.
7. Nekonečná touha po uznání od okolí.
8. Zahleděnost do sebe, neschopnost kompromisu nebo operativního řešení věcí.
