V sobotu odpoledne společně vyrážíme na nákupy, ovšem ne do mainstreamového obchodu. Tentokrát volíme místo, kde snoby nepotkáme. Procházet se mezi stojany s kabáty, tričky, košilemi, sukněmi a šaty, které již jednoho majitele zažily má své osobité kouzlo. Každá taková věc má svou vlastní historii.
Po kom asi bude
Třeba bledě modrá džínová bunda. Kde všude cestovala společně se svou předchozí norskou majitelkou? Kolik let jí asi bylo a při jakých příležitostech ji nosila? Třeba kdysi byla nejoblíbenější součástí jejího šatníku, pak se ale něco zvrtlo. Třeba ji tenkrát měla na sobě, když se s ní rozešel přítel, se kterým žila sedm let. To už je slušná doba a není se čemu divit, že se pak snažíte smést všechny stopy, které by vám chvíle strávené s touto osobou tak bolestně připomínaly. Jiným důvodem, proč dá člověk oblečení do second-handu může být změna váhy. Bodrý Angličan žije spokojeným životem a to, že je při těle ho netrápí. Lékař mu bohužel diagnostikuje cukrovku, změna stravy je tedy nezbytná a kila rychle ubývají. Kalhoty pak nezachrání ani pásek. Je to trochu škoda, protože si je na sebe ve skutečnosti vzal jen párkrát. Nevadí, poslouží někomu jinému, třeba vám.
Dobrý skutek
Oblečení z druhé ruky není odpad. Mnohdy v těchto obchůdcích narazíte na stylovou věc, za kterou byste ve značkové prodejně zaplatili majlant. Proč tedy zbytečně utrácet, když to vůbec není nutné. Navíc tímto způsobem šetříme bavlnu, jejíž vysoká produkce má vzhledem k vysoké náročnosti na vodu negativní environmentální dopady. Sami občas potřebujeme uvolnit místo ve skříni, protože nemá smysl zbytečně hromadit to, co už jsme nevzali pět let na sebe. Kontejnery na oblečení pro sociálně slabší spoluobčany dnes najdeme téměř na každém rohu. Proto zbytečně neplýtvejme a věnujme to, co už nepotřebujeme pro dobrou věc do ruky někoho dalšího.
