Internet nám v těchto dnech přinesl informaci o tom, jak skvělý – totiž podle mého názoru spíš „skvělý“ – je náš Ústavní soud. A nejen tento. Jak bylo v onom internetovém příspěvku uvedeno, je v našich řadách člověk, který si v minulosti půjčil u poskytovatele nebankovních půjček Profi Credit Czech patnáctitisícový úvěr na dva roky s osmadevadesátiprocentním úrokem, pak si opakovaně dopřával takzvaný revolving s navýšením a nakonec to skončilo v rukou exekutora, když nebyl schopen splatit ani toto, ani pokuty, jež ono nesplácení provázely.
Okresní soud v Mostě, kam se nejprve spor dostal, rozhodl, že exekuce musí být na žádost dlužníka zastavena. Ona smlouva o úvěru prý totiž byla neplatná, a to – „pro zjevnou nespravedlnost“. Protože úroky byly desetkrát vyšší než u bankovních institucí, a také proto, že prý bylo nemravné i opakované poskytnutí zmíněného revolvingu a systém smluvních pokut.
Krajský soud následně toto rozhodnutí zrušil a zastavení exekuce zamítl s tím, že ona smlouva nebyla ve zjevném rozporu s dobrými mravy, nebyla ani zjevně nespravedlivá nebo drakonická.
A Ústavní soud nakonec dospěl k tomu, že je v právu onen dlužník. A že exekuce jeho majetku byla protiprávní. Protože:
„Justice by měla vést poskytovatele úvěrů k důslednému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém splatit svůj úvěr.“
Jinými slovy by podle Ústavního soudu měly naše soudy tlačit na poskytovatele půjček, aby tito důsledně odhalovali ty, kdo možná jednou nebudou schopni splácet. A pokud tak takoví věřitelé nečiní nebo se jim takového člověka nepodaří včas odhalit, mají mít smůlu.
Podle Ústavního soudu prý není ani onen 98%ní úrok nespravedlivý, smluvní podmínky byly přijatelné, ale věřitel měl předvídat nepředvídatelné. Že se ekonomická situace klientů může během doby zhoršovat. A nyní má za tento nesprávný odhad nést zodpovědnost. A to proto, že:
„Nejde jen o dlužníka, má to dopad i na společnost.“ Ústavní soudci totiž shledali, že důsledky neschopnosti splácet úvěr postihují nejen samotného dlužníka, ale i společnost jako celek. A proto mají být poskytovatelé půjček obezřetní a mají důsledně prověřovat schopnost splácet. To má být u půjček to nejzásadnější pravidlo; a to bez ohledu na to, zda to stojí psáno v nějakém zákoně nebo ne.
Takže se zkrátka možná už co nevidět dostaneme do situace, kdy se zakážou exekuce těch, kdo nesplácejí své dluhy. „Protože to poskytovatelé půjček měli předvídat.“ Protože „kdyby nesplácejícím dlužníkům sáhl exekutor na majetek, poškodilo by to celou naši společnost“.
S čímž nesouhlasím. Protože mě a mně podobné rodiče dávno naučili, že „za blbost se platí“. Jenže u nás se za ni zjevně platí ústavním soudcům.
